|
|
Politická moc v politické sociologii
Hlavička, Petr ; Dvořák, Tomáš (vedoucí práce) ; Císař, Ondřej (oponent)
Diplomová práce Autor práce: Bc. Petr Hlavička Studijní program: Sociologie Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, PhD. Rok obhajoby: 2023 Abstrakt: Český jazyk Abstrakt: V této práci se věnuji politické moci v politické sociologii. Cíle této práce jsou zjistit, jakým směrem se ubírá současné bádání o moci a vytvoření syntézy poznatků, které pramení ze studia moci. K tomu využívám chápání moci optikou politické sociologie, která studuje projevy moci ve společnosti a to, jak se moc a společnost ovlivňují. K dosažení cílů této práce jsem nejprve shrnul všechna východiska, která se ve studiu moci historicky objevila. Poté jsem za použití kvalitativních metod, konkrétně polosystematického výběru, který mi umožnil výběr zkoumaného vzorku a tematické analýzy, prozkoumal pohledy současných autorů. Popsal jsem jaká východiska současní autoři ve svém bádání využívají, jak se na historická východiska dívají a jaká nová východiska se ve studiu moci objevují. Práce pak tvoří i chronologický přehled toho, kam se studium moci ubíralo.
|
|
|
Psychologická mimesis, posvátné a moc: Studie k sociologii moci v kontextu myšlení René Girarda, Gabriela Tarda a Émila Durkheima
Kišš, Marián ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Váně, Jan (oponent) ; Lužný, Dušan (oponent)
Hlavním předmětem našeho zájmu v předkládané práci je tematika moci v kontextu sociologické teorie, a to v návaznosti na mechanismus psychologické mimesis a na fenomén posvátného. Jako výchozí bod našeho uvažování nám slouží mimetická teorie kultury René Girarda, která systematizuje vztah mezi mechanismem psychologické mimesis a posvátným, a to ve světle fenoménu násilí. V naší práci nejprve prezentujeme Girardovu mimetickou teorii, osvětlujeme její hlavní koncepty a vše zasazujeme do širšího myšlenkového kontextu. Následně kriticky zkoumáme Girardovo teoretické schéma a dospíváme k závěru, že jeho myšlenkový a konceptuální rámec si žádá revizi, má-li být využitelný pro další uvažování v sociologickém či sociálněteoretickém kontextu. Proto se následně snažíme Girardovo myšlení "sociologizovat". Nejprve je zasazujeme do širšího sociologického kontextu a poté jeho teorii zkoumáme ve světle myšlení dvou sociologických klasiků, Gabriela Tarda a Émila Durkheima. Toto zkoumání následně promítáme do myšlenkové a konceptuální syntézy, na jejímž základě navrhujeme naše vlastní konceptuální schéma, které vychází z předpokladu psychologické mimesis jako antropologické konstanty a překonává hlavní nedostatky Girardova teoretického rámce. Na podkladě nového konceptuálního schématu se dále věnujeme zkoumání...
|
|
|
Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie
Patáková, Markéta ; Maršálek, Jan (vedoucí práce) ; Šanderová, Jadwiga (oponent)
Práce se věnuje metodologickým možnostem využití jazyka sociologické teorie jako základu pro zkoumání dějin sociologie. Profesionální historie sociologie v současnosti převážně nabývá podoby institucionálních dějin, jež charakterizuje obrat k sociálnímu kontextu produkce vědění. V pozornosti k jazyku rozpoznává předkládaná práce dosud nedostatečně využitou příležitost pro pěstování intelektuálních dějin coby domněle vyčerpané alternativy institucionálního přístupu. Rozpracování historie zaměřené na jazyk dává vzniknout metodologické pozici blízké postupům v historii přírodních věd. Na příkladu kritické analýzy zkoumání metafor v sociologii jsou identifikována rizika a zároveň výzvy zaměření se na jazyk, což pomáhá profilovat návrh vlastního přístupu. V návaznosti na studie a metodologické statě filosofa a historika přírodních věd Ladislava Kvasze je nabídnut konceptuální aparát uzpůsobený sociologii. Klíčovou schopností navrhovaného nástroje je rozlišení tří úrovní jazyka teorie: evidenční, modelové a teoretické. Tyto úrovně se liší funkcí, kterou připisují jazykovým prvkům na nich se nacházejícím, a stoupajícím jazykovým potenciálem (silou konstituovat nové objekty a integrovat ty níže situované) daných prvků. Použití nabídnuté metody je v textu postupně předvedeno na dvou příkladech. Na pohledu...
|
|
|
Teorie her jako teorie konfliktu a kooperace
Horáček, Jaroslav ; Černý, Karel (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá vztahem sociologie a matematiky, konkrétně vztahem so- ciologických teorií konfliktu a kooperace a teorie her. V práci jsou představeny čtyři obecné teorie konfliktu (a kooperace) od následujících autorů - John Rex, Kenneth Boulding, Louis Kriesberg a František Znebejánek. Každá teorie je do- plněna kritickou reflexí. Poté je představena formální teorie her. Snahou je uspo- řádat v novém světle v sociologii známé ale i méně známé koncepty teorie her. Důraz je kladen především na myšlenky a vysvětlení bez nutnosti matematic- kého formalismu. Dále se věnujeme historickému soužití sociologie a teorie her a rozboru témat, která teorie her podle sociologie řeší neuspokojivě. Jedná se na- příklad o předpoklad racionality, definice užitku a preferencí, předpoklad obecné znalosti atd. Zmíníme ale i témata z oblasti matematiky a informatiky, která po- malu pronikají do sociologie - počítačové modelování, predikce. Diskutovány jsou i možné modifikace teorie her a její přínosy pro sociologii. V závěru práce je na základě inspirace předchozími teoriemi a jednotlivými problematikami navržen vlastní teoretický model konfliktu a kooperace, který se snaží některé nedostatky vztahu sociologie a matematiky překonat.
|
|
|
Psychologická mimesis, posvátné a moc: Studie k sociologii moci v kontextu myšlení René Girarda, Gabriela Tarda a Émila Durkheima
Kišš, Marián ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Váně, Jan (oponent) ; Lužný, Dušan (oponent)
Hlavním předmětem našeho zájmu v předkládané práci je tematika moci v kontextu sociologické teorie, a to v návaznosti na mechanismus psychologické mimesis a na fenomén posvátného. Jako výchozí bod našeho uvažování nám slouží mimetická teorie kultury René Girarda, která systematizuje vztah mezi mechanismem psychologické mimesis a posvátným, a to ve světle fenoménu násilí. V naší práci nejprve prezentujeme Girardovu mimetickou teorii, osvětlujeme její hlavní koncepty a vše zasazujeme do širšího myšlenkového kontextu. Následně kriticky zkoumáme Girardovo teoretické schéma a dospíváme k závěru, že jeho myšlenkový a konceptuální rámec si žádá revizi, má-li být využitelný pro další uvažování v sociologickém či sociálněteoretickém kontextu. Proto se následně snažíme Girardovo myšlení "sociologizovat". Nejprve je zasazujeme do širšího sociologického kontextu a poté jeho teorii zkoumáme ve světle myšlení dvou sociologických klasiků, Gabriela Tarda a Émila Durkheima. Toto zkoumání následně promítáme do myšlenkové a konceptuální syntézy, na jejímž základě navrhujeme naše vlastní konceptuální schéma, které vychází z předpokladu psychologické mimesis jako antropologické konstanty a překonává hlavní nedostatky Girardova teoretického rámce. Na podkladě nového konceptuálního schématu se dále věnujeme zkoumání...
|
|
|
Historie sociologie historií vědy: metodologické možnosti zkoumání jazyka teorie
Patáková, Markéta ; Maršálek, Jan (vedoucí práce) ; Šanderová, Jadwiga (oponent)
Práce se věnuje metodologickým možnostem využití jazyka sociologické teorie jako základu pro zkoumání dějin sociologie. Profesionální historie sociologie v současnosti převážně nabývá podoby institucionálních dějin, jež charakterizuje obrat k sociálnímu kontextu produkce vědění. V pozornosti k jazyku rozpoznává předkládaná práce dosud nedostatečně využitou příležitost pro pěstování intelektuálních dějin coby domněle vyčerpané alternativy institucionálního přístupu. Rozpracování historie zaměřené na jazyk dává vzniknout metodologické pozici blízké postupům v historii přírodních věd. Na příkladu kritické analýzy zkoumání metafor v sociologii jsou identifikována rizika a zároveň výzvy zaměření se na jazyk, což pomáhá profilovat návrh vlastního přístupu. V návaznosti na studie a metodologické statě filosofa a historika přírodních věd Ladislava Kvasze je nabídnut konceptuální aparát uzpůsobený sociologii. Klíčovou schopností navrhovaného nástroje je rozlišení tří úrovní jazyka teorie: evidenční, modelové a teoretické. Tyto úrovně se liší funkcí, kterou připisují jazykovým prvkům na nich se nacházejícím, a stoupajícím jazykovým potenciálem (silou konstituovat nové objekty a integrovat ty níže situované) daných prvků. Použití nabídnuté metody je v textu postupně předvedeno na dvou příkladech. Na pohledu...
|
host ::
RSS.